Otěhotnění

Když jsem chtěla své první děťátko, nepřemýšlela jsem o tom, že by to nešlo nebo že by někdo z nás byl neplodný. Jediné, čeho jsem se bála bylo, jak to zvládneme finančně. Pamatuji si, že jsem si říkala, že když otěhotním o svatební noci, tak se mi narodí vytoužený beránek, tedy moje a manželovo znamení. A brala jsem to, že by to tak bylo. Nakonec jsem se nechala přemluvit od manžela, že ještě počkáme, takže jsme se o svatební noci ani na svatební cestě nepokusili. Když přišla kolegyně v září, že je těhotná, došlo mi, že chci taky. Zrovna jsme měli naplánovaný prodloužený víkend, tak jsem si řekla, že to tam můžeme zkusit. Rozhodla jsem se a věděla jsem, že dělám správně. Věřila jsem, že se finance nějak vyřeší a že mít moje vytoužené děťátko je pro mě priorita číslo jedna. Napsala jsem o tom podrobnější článek Můj krásný příběh.

Někdo by řekl, že to byla náhoda, někdo, že je to nemožné. Ale bylo to opravdu dokonalé a žasla jsem, že to vyšlo úplně na první pokus, hned ten první večer. Nejkrásnější pro mě byl ten zážitek, kdy jsem cítila to spojení duší - silnou energii, lásku, klid, pocit štěstí a naplnění. Myslím, že slova nestačí a nedokážou to ani popsat. Do té doby jsem netušila, že je něco takového vůbec možné a s tímto zážitkem jsem opravdu nepočítala. Původně jsem si myslela, jestli mi někdo neposlal energii, ale nikdy předtím jsem to takto necítila a ta náhoda, když by to bylo zrovna u této vzácné příležitosti. Pak mi došlo, že to bylo splynutí duší a tak jsem těm nejbližším tvrdila, že jsem těhotná. I když jsem slyšela věty: Neupínej se na to, ať nejsi zklamaná, věděla jsem své. Měla jsem radost, když mi konečně i těhotenský test ukázal dvě čárky.

Asi patřím k výjimkám, ale otěhotnět mi nedělalo problém. Naštěstí jsem neřešila, že bych byla neplodná nebo manžel, že by to nemuselo hned vyjít, že je normální zkoušet to roky a pak až to vyjde, že je otěhotnět zkrátka věda.

Věřím tomu, že to nemusí dělat problém většině lidí, jen jsme se nechali strhnout, že jsou nějaké věkové limity. Ostatní vědí lépe než my sami, kdy to má být a jak to má být. No a když jsme ve stresu a nervózní, tak je normální, že to pak už samo nejde. Kdo by se také chtěl narodit z aktu, kdy maminka přemýšlí jestli už to teda bylo ono? Zastávám názor, že každé miminko se chce narodit z lásky a také z lásky být počato. Jde tedy o to, aby se žena dostatečně uvolnila a užívala si milování bez toho, aniž by myslela, jak to dopadne. Neříkám, že Vás nemůže napadnout ani jedna myšlenka, ale není to po celou dobu. Chce to vypnout svou mysl a nechat tělo, ať dělá to, co umí. A věřte, že i když je to poprvé, tak miminko ví, co má dělat.