Pláč dětí

Nech ho vyřvat, nebuď otrokem svého dítěte, pláč je zdravý, aspoň bude mít zdravé plíce... Možná s těmito výroky souhlasíte a mnozí jste je slyšeli jako malé děti. Já si myslím, že každé dítě pláče z nějakého důvodu a především miminka neumí nic hrát a pláčou vždy, jen když něco potřebují.

Jaké důvody pláče miminka můžou být?

Většinou to bývá mokrá plenka, hlad (tak to je opravdu jiný druh pláče, více hlasitější) a nebo potřeba kontaktu a pozornosti, zvláště při usnutí. Nevím jak jiné děti, ale moje neuměly usnout samy. I když jsem si lámala hlavu, jak je to možné, když v bříšku spinkaly, jak se jim chtělo bez mé pomoci. V porodnici první den jen jsem je položila a měla jsem klid, ale už druhý den Kubíček chtěl pozornost a chovat. A jelikož nejsem zastáncem nechat děti vyřvat a beru to tak, že kromě pláče mi neumí dát jinak najevo, že něco potřebují, snažím se jejich potřebu uspokojit. Někdo to může brát, že jsem si je rozmazlila, jelikož beze mě neusnou.

I když jsem někdy nervózní a myslím na to, co všechno ještě nemám hotové a co všechno ještě musím, snažím se usnutí si užít a brát to jako čas pro sebe. Když se totiž soustředím jen na chování a uspávání, takže se v podstatě nemusím soustředit, jsem uvolněná a můžou mě napadat nové nápady. Přesně takto vznikl i tento článek, jehož podnět byl při uspávání.

A jelikož vím, jaké to je, když se uspává několikrát denně, položí do postýlky a po chvilce nebo i hned se zase otevřou oči a můžete  začít znovu. To zoufalství, pocit bezmoci, že už takhle nic jiného neděláte a nic nestihnete. A ještě ten šílený řev, který Vám trhá uši i srdce. Kubíček se v pěti měsících naučil pištět a od té doby to stále využívá.

Zrovna teď máme období spurtu, kdy využívá zmíněné pištění, protože nemůže usnout.

Zjistila jsem tyto věci:

- Nosítko je nejlepší utišující prostředek. S prvním dítětem jsem ho využila jen na výletech na horách, jinak jsem ho nosila v ruce. S druhým to jinak opravdu nejde, jelikož se musíte věnovat i staršímu.

- Pláče kvůli tomu, že nemůže usnout nebo má spurt, což je období růstu, kdy dítě křičí a vzteká se i u prsa a obvykle trvá 3 dny.

- Opravdu nepláče hlady a nemusím ho přikrmovat. Osobně preferuji to, že kojeným dětem se dávají první příkrmy až v 6 měsících. S kojením jsem si užila s Filípkem, který se narodil o tři týdny dříve a neuměl sát, takže to byl opravdu každodenní boj. Ale jsem na nás hrdá, jelikož se nám povedlo kojení vybojovat a nemusela jsem odsávat a ve třech měsících jsme konečně mohli zahodit lahvičku. Jak jsme bojovali najdete v článku Můj boj s kojením - dočasná ztráta mléka.

- Když jsem nervózní, trvá to ještě déle. Miminko cítí moji nervozitu.

- Změnit polohu uspávání. Ze začátku jsem pořád chodila nebo seděla. Pak nám vyhovovalo uspávání vleže. Teď v pěti měsících a období spurtu je vše jinak a jediná možná poloha je vestoje v manduce a to i při uspávání na noc.

Co mi ještě pomohlo?

Představit si, že jste miminko. No ano, zní to směšně, jste velká máma, která má všechno na starosti a na blbiny nemá čas. Ale pokud se nevžijete do svého dítěte, nedovedete ho plně pochopit a uvědomit si, co může prožívat. Prožitek je důležitý a jen tak ho nic nenahradí. 

Pojďte to prosím zkusit a uvidíte, že to stálo za to. Představte si, že jste malé miminko, jste už unavení, chce se Vám spát. Maminka se Vás snaží houpat, ale vidíte a hlavně cítíte z ní neklid, čeká, kdy už konečně usnete, aby mohla stihnout ještě tolik věcí. Co by Vám pomohlo? Aby maminka přiznala své pocity, řekla, že už je unavená, ale že Vy za to nemůžete? Že jste její milovaná holčička nebo chlapeček, i když teď cítí vztek nebo smutek? Co potřebujete, aby Vám řekla nebo udělala? Pohladila po vláskách, dala Vám pusu?

Když si představíte, že to udělala, je to hned nějaké jiné a lepší, že.

Hodně mi pomohlo uvědomění, že já jsem ta osoba, ke které má moje miminko důvěru a chce jí mít vedle sebe i u tak důležité činnosti, jaké je uspávání a usínání. A když se podíváte, jak spokojeně oddechuje, je to zase Váš milovaný andílek, kterého nade všechno milujete a víte, že to nebyla ztráta času.

A co pláč větších dětí?

Myslím si, že je dobré, aby každé dítě vědělo, že může brečet a že to není žádná ostuda. Naopak dávat najevo své emoce, je zcela přirozené. Nebude uzavřené a bát se projevit se, tak jak to cítí.